Ahoj, já jsem TOM a miluju CHAi ♥
Cesta k TOM CHAi byla dlouhá a dá se říct, že začala už v roce 2010. Tehdy jsem se poprvé rozhodl kompletně změnit svůj životní styl a začít se o sebe více starat, především po fyzické stránce. Změnil jsem tak své každodenní návyky, stravování a začlenil pravidelný pohyb do svého života. Péči o své zdraví jsem naprosto propadl a stala se mou přirozeností.
V roce 2019 přišel druhý zlomový bod, kdy jsem po studiu na vysoké škole a třech letech nezáživné kancelářské práce v IT konečně poslechl volání svého srdce a odjel na vysněné dobrodružství po dálném orientu. Vyrazil jsem absolutně bez plánů, jakýkoliv předchozích zkušeností a s téměř prázdnými kapsami, zato s otevřeným srdcem a hlavou plnou nesplněných přání. Díky tomu jsem sám několik měsíců, během kterých jsem zažil ty nejtěžší, ale i nejúžasnější chvíle svého života, putoval po tropické Srí Lance, pestrobarevné Indii a vysokohorském Nepálu.
V průběhu mého putování se mi podařilo překonat počáteční strach z kulturních rozdílů, spřátelit se s mnoha místními lidmi, ochutnat a naučit se připravovat spousty lokálních pokrmů, projet Indii vlakem ze severu na jih a zpět v té nejlevnější vlakové třídě a také zdolat nejvyšší bod na výpravě kolem Annapuren. Tím mé cestování zdaleka nekončilo, ale to už je zase jiný příběh.
Kudy vedla má cesta
Cesta byla dlouhá, občas velmi nevyzpytatelná. Celkově jsem v zemích orientu strávil pět měsíců. Začal jsem v lednu na Srí Lance, pak se přesunul na další dva měsíce do Indie a nakonec cestu ukončil dvěma měsíci v Nepálu završenými neskutečným dobrodružstvím na vysokohorském treku kolem Annapuren.
Ti, kteří mi přirostli k srdci
Při cestování bylo mojí prioritou číslo jedna trávit co nejvíce času s místními lidmi. Proto jsem hojně využíval platformu Couchsurfing, díky které jsem prožil několik úžasných dnů a týdnů s neuvěřitelně laskavými lidmi, kteří se nebáli se mnou sdílet nejen své domovy, ale hlavně svoje srdce.
Prabodha z Eheliyagoda - Srí Lanka
S Prabodhou jsem se setkal při výstupu na posvátnou horu Adam's Peak. Oslovil mě upostřed totálního vyčerpání a zoufalství u 4000. z celkových 12 000 schodů, když procházel kolem se svými přáteli a budhistickým učitelem. Po krátké konverzaci mi nabídl odpočinek a pozval mě na CHAi se sušenkou. Díky němu jsem si uvědomil, že je úplně jedno, kolik máš před sebou v životě schodů, protože je nemusíš všechny zdolat hned.
Nipun z Rišikéše - Indie
Nipun je ten nejsrdečnější člověk, kterého jsem v životě potkal. On a jeho brácha mi ukázali ta nejlepší místa v Rišikéši a blízkém okolí. Společně jsme podnikli výlet k prameni řeky Gangy, zúčastnili se taneční meditace v Osho Ashramu a oslavili barevný Holi Festival. Každé ráno jsme si vařili ke snídani CHAi z kardamomu a za celou dobu snědli spousty úžasných jídel. Nipun mě naučil, že i když nemáš moc, pořád máš dost na to, že můžeš dávat.
Kahanvi z Džajpuru - Indie
Kahanvi byla moje první zkušenost s dámským Couchsurfingem v Indii. Hned od prvního setkání jsme měli pocit, že se známe odjakživa. S otevřenou náručí mě přivítala ve svém krásném bytě, dovolila mi oprášit mé hodně bídné zkušenosti při řízení její motorky a velmi důkladně mě naučila připravovat CHAi ze zázvoru a k tomu ty správné indické placky. Ale jestli mě Kahanvi, první ženská vítězka indického národního motocyklového závodu, naučila něco nejvíc, pak je to mít odvahu být sám sebou i v situacích a prostředí, kdy to vůbec není jednoduché.
Tady jsem byl na zkušené
Před touto cestou jsem s dobrovolničením neměl vůbec žádné zkušenosti, ale nyní to pro mě byla priorita číslo dvě. Mým přáním pro tuto cestu bylo trávit co nejvíce času s místními a učit se od nich různým zvykům, tradicím a zkušeností z jejich prostředí. Proto jsem v každé zemi, kterou jsem navštívil, alespoň chvíli dobrovolničil. Zde je výčet těch nejdůležitějších.
Ella - Srí Lanka
První měsíc cestování jsem strávil na Srí lance a z toho celé 2 týdny dobrovolničil. Jeden týden jsem strávil v neuvěřitelném Happy Laugh Hostel ve městě Ella, uprostřed čajových plantáží, který své jméno rozhodně nemá bezdůvodně. Takovou koncentraci úžasných lidí a humoru jsem dlouho nezažil. Zde jsem se konečně naučil připravovat domácí kokosové mléko, pálivý sambal anebo dhal.
Varkala - Indie
Další dva měsíce jsem putoval po pestrobarevné Indii, ze kterých jsem tři týdny dobrovolničil na jihu ve státě Kerala, v Shakti Ashram. Kerala je kolébkou Ajurvédy, indnické tradiční medicíny, a já jsem zde v místním Ashramu uplatňoval své kulinářské zkušenosti. Lásku k dobrému zdravému jídlu mám již několik let, a tak jsem tady na chvíli zastoupil roli hlavního kuchaře.
Pokhara - Nepál
V Nepálu jsem strávil závěrečné dva měsíce svého putování po orientu, z toho jsem celý měsíc dobrovolničil v Pokhaře, druhém největším městě Nepálu, v Umbrella Cafe and Healing Center jako kuchař/pomocník. Zde jsem se mimo jiné naučil připravovat místní Dhal Bhat a podle Nepálského přísloví "Dal Bhat power 24 hour" je to to nejdůležitější a nejenergičtější jídlo na světě. A taky samozřejmě nejlepší.
Líbí se ti příběhy? Přečti si ještě ten o TOM CHAi.