Příběh odvahy jít za svým srdcem aneb proč TOMCHAi není jen o čaji.

Ahoj tady Tom, ten co miluje CHAi. Od malička jsem veliký dobrodruh a často se nacházím na místech, na kterých bych podle ostatních vůbec neměl být. Stejně tak jsem se ocitl i na téměř půlroční cestě po Orientu, kde jsem nalezl klid a energii žít svůj život. O tom, jak jsem se předtím potýkal s úzkostnými stavy a extrémním vypětím, jsem psal v článku TADY.

Proč o tom ale píšu? Právě díky cestování a návratu sám k sobě totiž vznikl celý TOMCHAi, který zdaleka není jen o čaji. Nese v sobě esenci zastavení, propojení s lidmi i se sebou, možnost vydechnout, ztišit se a uslyšet hlas svého srdce. Těší mě, že je také symbolem naděje a inspirace, že lze skloubit práci, zábavu i vášeň. Jak to ale celé vlastně bylo?

Cesta po orientu jako cesta osobního rozvoje

Srí Lanka, Indie a Nepál – tři odlišné země, tři příběhy, které mi pomohly začít vyprávět ten můj, vlastní. Pro svou cestu jsem si stanovil několik hlavních priorit: 

1. setkávat a poznávat se s místními lidmi
2. přiučit se místním zvyklostem a gastronomii

K cíli mnohdy nevede ta nejkomfortnější cesta a mnohdy to naopak vyžaduje ze všech svých komfortních zón vykročit. Proto jsem se rozhodl svým záměrům se přiblížit díky couchsurfingu a dobrovolničení, pro mě nové a neznámé věci. 

Kdo mi otevřel domov i srdce?

Člověk sice vždy musí odpovědi hledat nakonec sám v sobě, to ale neznamená nenaslouchat lidem. Naopak. Pohostinnost a laskavost některých lidí mi doslova otevřela srdce a pomohla udat další směr.

Srí Lanka – Radost z cesty je více než samotný cíl

Při výstupu na posvátnou horu Adam’s Peak, uprostřed totálního vyčerpání a zoufalství u 4000. z celkových 12 000 schodů, mě oslovil mladý muž, který procházel kolem se svými přáteli a budhistickým učitelem. Po krátké konverzaci mi nabídl odpočinek a pozval mě na CHAi se sušenkou. Nakonec jsme celý výstup zvládli spolu s lehkostí a zábavou.  Díky Prabodhovi jsem si uvědomil, že je úplně jedno, kolik máš před sebou v životě schodů, protože je nemusíš všechny zdolat hned.

Týden jsem strávil dobrovolničením uprostřed čajových plantáží. Zde jsem se konečně naučil připravovat domácí kokosové mléko, pálivý sambal anebo dhal. A černý čaj jsme tu pili od rána až do večera. Třešničkou na dortu byla neuvěřitelná koncentrace laskavých lidí, kteří se dokázali radovat z každého okamžiku, bez ohledu na to, jak byli chudí nebo bohatí.

Indie – Nikdy nemáš tak málo, aby ses nemohl podělit

Nipun je ten nejsrdečnější člověk, kterého jsem v životě potkal. On a jeho brácha mi ukázali ta nejlepší místa v Rišikéši a blízkém okolí. Společně jsme podnikli výlet k prameni řeky Gangy, zúčastnili se taneční meditace v Osho Ashramu a oslavili barevný Holi Festival. Každé ráno jsme si vařili ke snídani CHAi z kardamomu a za celou dobu snědli spousty úžasných jídel. Nipun mě naučil, že i když nemáš moc, pořád máš dost na to, abys mohl obdarovat.

V Indii jsem dobrovolničil v ashramu na jihu ve státě Kerala, kolébce Ajurvédy a indnické tradiční medicíny. Měl jsem to štěstí a mohl si vyzkoušet roli hlavního kuchaře, což mě naučilo mnohé a ještě více posílilo mou lásku k dobrému zdravému jídlu.

Nepál – Odvaha být sám sebou “no matter what”

Kahanvi byla moje první zkušenost s dámským Couchsurfingem v Indii. Hned od prvního setkání jsme měli pocit, že se známe odjakživa. S otevřenou náručí mě přivítala ve svém krásném bytě, dovolila mi oprášit mé hodně bídné zkušenosti při řízení její motorky a velmi důkladně mě naučila připravovat CHAi ze zázvoru a k tomu ty správné placky. Ale jestli mě Kahanvi, první ženská vítězka národního motocyklového závodu v Indii, naučila něco nejvíc, pak je to mít odvahu být sám sebou i v situacích a prostředí, kdy to vůbec není jednoduché.

Po příletu z Indie do Nepálu jsem celý měsíc dobrovolničil v Pokhaře, druhém největším městě Nepálu, v Umbrella Cafe and Healing Center jako kuchař/pomocník. Zde jsem se mimo jiné naučil připravovat místní Dhal Bhat a podle Nepálského přísloví „Dal Bhat power 24 hour“ je to to nejdůležitější a nejenergičtější jídlo na světě. A taky samozřejmě nejlepší. Poté jsem se vydal na 11 denní trek kolem Annapuren a mimo jiné zdolal průsmyk Thorong La ve výšce 5 416 m.n.m. Byl to pro mě jeden z nejsilnějších momentů mého putování po Orientu.

Ve správný čas dělej, co je správné…

Po návratu do Evropy jsem ještě půl roku pracoval v Norsku jako kuchař a ve volných chvílích prozkoumával okolní hory. Potom jsem se přesunul na čtvrt roku do Austrálie, kde jsem se staral o postiženou holčičku a učil se surfovat. Nakonec ale přišel Covid, a já se rozhodl vrátit domů. Věděl jsem, že uzrál čas a já musím následovat volání a začít tvořit…

Po příjezdu jsem se úplně zastavil a rozhodl se věnovat pouze jedné věci a tím je TOMCHAi. Spojuje v sobě vše, co jsem se při svých cestách naučil. Vzniklo tak nové dobrodružství, které má za úkol především spojovat a navracet k sobě. 

Až si tedy příště budeš sám nebo s přáteli vychutnávat naši masalu, vzpomeň si na esenci, kterou v sobě nese a zastav se…

S láskou

Tom